úterý 2. prosince 2008

Okamžik

Možná to zní jako obyčejná fráze,ale na dnešní den opravdu do smrti nezapomenu.Stačilo pár okamžiků.To nebylo ani pár okamžiků,ale snad dvě vteřiny a všechno mohlo být jinak.Ani nechci domýšlet co všechno se mohlo stát.
Taťka byl na noční a já byla s dětmi sama doma.Celý den z nich nespustím oči a snad stokrát dokola jim říkám : nedělej to nebo ono,ať se ti nic nestane.Stejně je to ale k ničemu a žádné ponaučení si z toho nevezmou .
Chystala jsem pro ně vanu na koupání a mezi tím jsem zašla něco vyhodit do koše.V tom se z dětského pokoje ozvala rána.Nebyla ani moc velká ,tak jsem myslela,že Luky spadl z houpačky.Máme takovou tu houpačku –Ikea.Utíkám do pokoje a to co jsem uviděla,bych už nikdy v životě zažít nechtěla .Z houpačky teda Luky nespadl.Bylo to tisíckrát horší.V pokoji byla na zemi hromada nábytku,včetně televize a pod tou hromadou Luky!!!Obrazovku televize měl přímo na čele.Ani nevím,jak jsem ho z té hromady vytáhla. Moc neplakal,jen říkal: balíček bác.
Bylo tedy aspoň hned na první pohled vidět,že se mu nic vážného nestalo.Nechal na sebe sáhnout,takže žádná zlomená ruka ani noha.Jen na čele se začínala pomalu dělat boule.
Za těch pár okamžiků jsem zestárla snad o 10 let.
Zavolala jsem raději babičce a poprosila jí aby za námi přijela a byla tu přes noc s námi..Mohla jsem alespoň celou noc hlídat Lukyho, jestli se mu třeba nezačíná dělat špatně nebo kdyby bylo potřeba s ním jet do nemocnice,tak aby mohla pohlídat Báru.Než babička přijela ,tak Luky už zase řádil jak černá ruka.
Jsem šťastná že to takhle dopadlo a opravdu je Luky v pořádku,ale pořád nedokážu pochopit,že to přežil bez jakéhokoliv zranění
A co se vlastně stalo?Na komodě,která má 4 šuplíky, stojí televize.Luky šuplíky vytáhl a jak po žebříku lezl nahoru ,podívat se z blízka na televizi.Jenže milá komoda se i s Lukym a televizí převrátila.

A takhle hrůzostrašně to vypadalo :

0 komentářů: